Home

Roman Piroch & David Turek, autorská dvojice Vltavínu

Email Tisk PDF
romanadavid1

Poprvé jsem severočeskou kapelu Vltavín slyšel na začátku tohoto století. Dostal jsem od ní tehdy do rádia demo-nahrávku. Byl to jeden z asi tisíce kompaktních disků, které se mi každý rok dostanou na redakční stůl a které si – zpravidla ve svém volném čase – pouštím a zvažuji, zda bude stát za to se jim věnovat i v pracovní době, tedy zda bude mít smysl z nich něco zařadit do vysílání.

Poprvé jsem Od začátku bylo jasné, že tato nahrávka navzdory drobným chybám a jisté technické nedokonalosti – za pozornost stojí. Písně z ní jsem začal zařazovat do vysílání a také jsem na CD napsal recenzi. V ní jsem tehdy tvrdil: „Nedá se sice říct, že jde o nějjaké hudební nebo textové novátorství, ale melodie i interpretace jsou tak přesvědčivé, že za ni nominuji Vltavín na svůj objev poslední doby.“ A protože objev je dobré sledovat, držel jsem Vltavínu palce. Měl jsem radost, když vyhrál Portu i když si jej do svého katalogu vybralo nadnárodní vydavatelství BMG.

V té době jsem psal, že „Vltavín má našlápnuto na to, aby se stal respektovaným zástupcem folkového mainstreemu“. A i když jsem sám sledoval a sleduji spíše jinou hudbu (experimentálnější, méně očekávatelnou, méně mainstreamovou), oceňoval jsem a stále oceňuji na tvorbě Romana Pirocha a jeho Vltavínu nepopiratelnou schopnost napsat hit. Hit v tom nejlepším slova smyslu, snadno zapamatovatelnou a melodickou písničku, kterou si lidé mohou zpívat u ohně, na zahradě i při žehlení. Jen se k nim musí dostat.

Protože se hudbě jako dramaturg a publicista věnuji už téměř dvanáct let na plný úvazek, měl jsem možnost objet desítky festivalů a na nich slyšet stovky kapel. Vím, že dobrých muzikantů a nadprůměrných autorů žije v naší zemi spousta, ale že většina z nich bohužel masy nikdy neosloví. Ne proto, že by jejich tvorba nebyla na úrovni. Ale proto, že si jich nevšimnou silná média nebo že katalog relevantních vydavatelů je z finančních důvodů omezený. Proto dobré kapely zanikají s hořkým pocitem, že o ně není zájem.

Vltavín si také musel projít několika křižovatkami. Od velkého vydavatele přešel k menšímu, aby se nakonec rozhodl vydat další album vlastním nákladem a nabízet je posluchačům především na koncertech (což je mimochodem v dnešní době naprosto běžné). Z velké šestičlenné sestavy s bicími a několika zpěváky zůstalo duo: Roman Piroch a David Turek. Místo přitvrzení, po kterém jsem volal ve svých prvních dvou recenzích, se dvojice čím dál víc přiklání k popu, aby svým příznivcům dokázala, že to nutně nemusí znamenat špatnou muziku. Roman se totiž stále snaží psát písničky, které se budou líbit, které budou mít silnou melodii, které si snadno zapamatujete a které vám budou svou tematikou blízké. Vždyť i o lásce, tématu tolikrát omílaném a ohraném, se dá stále psát nově a zajímavě a přitom ne provokativně. A i když sám mám k popu jako žánru a k lásce jako nejčastějšímu tématu písní, nemalé výhrady, musím uznale pokývat hlavou, že Roman s Davidem mě svými písněmi opět dostali.

Jasně, častěji dnes chodím na jazz, blues nebo world music než na klasický folk, ale při Romanově a Davidově živém vystoupení u nás v rádiu letos v červenci jsem si některé nové písničky oblíbil na první poslech a několik dní jsem je nemohl dostat z hlavy ven. Triu Pod peřinou, Patnáct dní a Pavlíně prorokuji dlouhé setrvání v koncertním repertoáru Vltavínu. A gradující Song? Z několika málo vět a ze známých obrazů (voda/souš, rána/sůl) vzniklo silné vyznání, jaká neslýchám každý den.

Mimochodem zaujalo mě, jak je nové album vystavěné. Zatímco jiní vystřílejí hity hned na začátku (to kdyby  posluchač neměl vůli či čas vydržet až do konce) a jiní   svého fanouška napínají, aby jej – znuděného šedivou hmotou – na konci přece jen překvapili, Vltavín zvolil „zlatou střední cestu“: ty nejsilnější písně ukryl doprostřed desky.

S napětím budu sledovat další aktivity Romana Pirocha a jeho kapely. Zůstane duo duem? Nebo si znovu pořídí bubeníka a basistu? Nebo snad houslistu a hráče na hoboj? A je to vůbec podstatné? Dokud Romanovi nevyschne studna nápadů a dokud bude psát nové melodické písničky a bude mít chuť je předávat lidem, bude mít smysl i značka Vltavín. Budu tedy i dál Vltavínu držet palce.

Milan Tesař (Radio Proglas) srpen 2007

 

Nejnovější

Nejnavštěvovanější

Naši přátelé

Připravujeme...